PARTNEŘI
Aktuality
TŘÍDNÍ SCHŮZKY
5.1.2021
Třídní schůzky proběhnou on-line prostřednictvím platformy Zoom pod vedením třídních učitelů, přihlašovací údaje pro jednotlivé třídy budou přístupny v systému EduPage. Termín: 14.1. 2021 - od 18,00 hod. (4.G – od 19,00).
ZMĚNA INFORMAČNÍHO SYSTÉMU
21.9.2020

Probíhá změna informačního systému. Nově od 28.9. bude škola používat informační systém Edupage. Veškeré informace o přechodu na nový systém byly zaslány prostřednictvím stávajícího systému skolaonline.cz. V případě jakýchkoliv dotazů se obracejte na pana Branda na brand@gbc-pcssou.cz nebo 734876483.

VOLITELNÉ PŘEDMĚTY 1.G, 2.G, 3.G
10.9.2020
Seznam 7 volitelných předmětů, z nichž si každý žák vybere 2 předměty, budou umístěny na nástěnce. Zapisování probíhá od pondělí 14.9.2020. První výuka začíná v lichém týdnu od pondělí 21.9.2020. Minimální počet pro otevření semináře je 5 žáků. Maximální počet žáků dle pořadí uvedeného na seznamech, u některých seminářů možnost 5 náhradních míst. Ve školním roce 2020/2021 škola připravila nabídku těchto předmětů: Tvůrčí psaní, Výtvarná praktika, Průvodcovství, Religionistika, Zážitková psychologie, Seminář z latiny a Žurnalistika.

 

 
 
 
Naše učiliště

 
 
Ověřená firma
Gymnázium bratří Čapků a První české soukromé střední odborné učiliště s.r.o. - idatabaze.czGymnázia - idatabaze.cz
 
 
Mapa webu

Čapkovské čtení 2019

Vloženo: 15.1.2020 | Autor: Celko | Zobrazeno: 539x
Dne 19. 12. 2019 proběhl na naší škole další ročník „ČAPKOVSKÉHO ČTENÍ“, na starých dobrých základech, ale přesto opět i s něčím novým. V úvodních slovech jsme si tentokrát připomněli rok 1939, rok v němž bychom bývali sílu a humor Karla Čapka určitě potřebovali. Bohužel tou dobou již nebyl mezi námi. Nejen 80 let od počátku 2. světové války, ale i 80 let od smrti Jana Palacha a 30. výročí Sametové revoluce, to vše byli události, jejichž kulaté výročí jsme si právě v roce 2019 připomněli.

Program jsme zahájili jako obvykle čtením z díla obou bratrů Čapků a opět zde pravděpodobně zazněla  slova, která na našem „jevišti“ ještě čtena nebyla, nebo si to již, alespoň dle reakcí, nikdo z přítomných nepamatoval. Vystupovali žáci, kteří si přinesli vlastní knihu Karla Čapka, ale byli zde i takoví, kteří si vybrali z nabídky knih, kterými disponujeme ve škole či díky soukromým zdrojům. Přednes bych nechal bez komentáře. Někomu to šlo zkrátka lépe, někomu hůře. Co se týče jednotlivých ukázek, bylo to poučné, inspirující a pestré.        

Uprostřed dopoledne navštívil naší školu starosta Prahy 15, pan Milan Wenzl, který s námi strávil několik desítek velmi příjemných minut. Debata, která byla se žáky rozvinuta, kroužila okolo řady témat. Od jistého patriotství k Praze 15, které by v sobě žáci našeho gymnázia, vzhledem k místu kde studují, mohli zkusit nalézt, přes významného prvorepublikového politika Antonína Švehlu, který je spojen s Hostivaří, až po spolkovou a kulturní činnost této městské části.

Došlo i na nějaké otázky, týkající se místního života v současnosti. Vše se odehrávalo v příjemné a přátelské atmosféře, kterou jsme pro tohoto významného hosta na našem gymnáziu vytvořili.  Pan starosta, po besedě se žáky, ještě shlédnout naší výstavu, mapující 12 konfliktních momentů roku 1989, která v prosinci v naší škole proběhla a která se dočkala i ohlasu v tisku.        

Po dlouhé době přišla na naší školu spisovatelka. Po několika sympatických spisovatelích (mužích) se u nás objevila velmi sympatická a energická autorka několika knih, Mgr. Anna Sobotková. Jedná se mimo jiné o bývalou učitelku naší školy, takže šlo o setkání dvojnásob milé. Tato charismatická žena působila velmi sebevědomě a zkušeně. Viděl jsem průběžně na publiku, že to bylo vystoupení velmi inspirativní. V jejím vystoupení bylo vše …. autorské čtení, komentáře k životu spisovatelky, praktické rady, jak psát a jak se prosadit ve „světě textu“. Osobní kouzlo této návštěvnice našeho setkání hned tak nevyprchalo a zůstávalo s námi ještě dlouho po jejím odchodu. 

Přišel čas hudby a divadla a my jsme se přesunuli do prvního patra naší budovy, kde jsou na půdě   základní umělecké školy profesionální sály, z nichž jsme si jeden vypůjčili. Jde o koncertní sál, v němž se nachází v podstatě profesionální jeviště i hlediště, a kde jsme byli svědky třech senzačních představení. Začnu divadlem. Tři žákyně a jeden žák z 1. ročníku gymnázia nám zahráli jedno dějství jistého divadelního „kusu“, po jehož názvu jsem ani nepátral. Šlo o jakousi zajímavou a příjemnou „ódu na mládi“, která byla zase něčím novým „na prknech, která znamenají svět“.

Dále zkušená kytaristka Lucie Fílová ze 2. ročníku gymnázia „vystřihla“ tři „pecky“ a svou kvalitní angličtinou by se možná mohla poměřit s některými americkými písničkářkami.

V třetím případě se přiznám, že jsem, jakožto „principál“ Čapkovského čtení, poněkud smutný. A to nad faktem, že jsme letos zřejmě naposledy slyšeli maturantku, tudíž loučící se zpěvačku Liz Botkovou ze čtvrtého ročníku gymnázia, která svým andělským hlasem v doprovodu mladého kytaristy, kterého si přivedla, přenesla všechny do zcela jiného světa, světa lehkosti a poezie. Již dlouho jsem nebyl tak plný emocí. Jak málo stačí, dokonalý lidský hlas a jednoduchý strunný nástroj. Báječné.

Po pozdním obědě jsme se pustili do prezentace vlastní tvorby, která měla podobu básní, úvah a dokonce i jedné velmi poutavé a dlouhé povídky, která všechny pobavila. Zde bych vypíchl i jméno autorky, tohoto neobvyklého textu. Jedná se o Lauru Chorvatovičovou ze druhého ročníku gymnázia, která se k tomuto pěknému výkonu vybičovala pod vedením našeho skvělého pedagoga Mgr. Pavla Brycze. Pan profesor stojí za výkonem celé skupinky účinkujících, kteří se stále zlepšují ve své tvorbě právě na hodinách tvůrčího psaní, které tento vyučující vede. V sekci vlastní tvorba bych ještě vyzdvihl výkon Lucie Klinderové z prvního ročníku gymnázia, která nás rozesmála svou rozvedenou anekdotou, konkrétně fiktivním rozhovorem „profesorů“ Palase, Brycze a Papouška, s velmi neobvyklým šokujícím závěrem. Eliška Korandová ze druhého ročníku gymnázia na sebe upozornila v rámci stejného literárního útvaru ukázkou jakéhosi fiktivního politického státního zřízení, ve kterém se děje řada absurdit. Jak jsem již psal v předchozích letech, „klobouk dolů“ před všemi, kdo dokáží přijít před své spolužáky i vyučující a nechat nahlédnout do svého vnitřního světa. Zvláště dnes, kdy si na jednu stranu nechávají mladí lidé velice silně nahlédnout jen do jedné vrstvy svého soukromí do té externí (to, čím je člověk na sociálních sítích), ale ta vrstva hlubší, ta velmi skutečná, se ukazuje nerada. Proto jsou takovéto chvíle tak cenné. 

O tom, že i pauza může mít své kouzlo, se přesvědčilo obecenstvo, právě na konci části věnované vlastní tvorbě. Plynnou a dokonalou francouzštinou nás žák prvního ročníku Vojtěch Cink pozval na francouzské speciality, které připravila naše milá profesorka francouzského jazyka, paní Silvana Savičevič, která  nám dala na chvíli možnost ochutnat několik skvělých specialit. Vojtěch Cink jí svou skvělou výslovností neudělal ostudu, a všichni jsme se po krátkém posilnění opět sešli, usedli a očekávali, co přijde dál.     

Předposledním bodem programu byla návštěva zástupců instituce, s níž si naše škola již delší dobu přála propojit svou cestu. Jedná se o Společnost bratří Čapků. Pan Mgr. Hasan Zahirovič, PhD. a paní  Mgr. Olga Rohelová nás poctili svou návštěvou. Vystoupení pana Zahiroviče bylo naprosto magické. Tento muž, který je nejen brilantním specialistou na osobnosti a dílo rodiny Čapků, využil i své zaměření na obor teatrologie, a jako zkušený herec, nás komplexně vtáhl do života této spisovatelské rodiny. Přenesl nás v čase a prostoru a všichni jsme zírali v němém úžasu, jak tento usměvavý muž, který k nám kdysi přijel z Bosny, nás zde výbornou češtinou ohromuje a zahlcuje  informacemi, o nichž pravděpodobně většina z nás neměla ani tušení. Bylo to působivé a neuvěřitelné.        

Posledním, a snad i celou dobu velmi očekávaným bodem programu, bylo vystoupení naší učitelské kapely „Dr. Galén Kvartet“, který v mírně obměněném složení: PhDr. Jaroslav Palas, Mgr. Filip Papoušek, Mgr. Pavel Brycz, zahrála a zazpívala několik písní vybraných známých jiných autorů významných „bardů s kytarou“, kteří tvořili již v osmdesátých letech. Tento „koncert“ jsme právě proto zasadili do prostor a „kulis“ naší vydařené výstavy ve vedlejší učebně, k nepoznání přeměněné ve výstavní síň, plnou uměleckých objektů, kam jsme s našimi diváky přesunuli. Velmi intimní osvětlení „výstavního sálu“ ještě umocnilo již tak poněkud melancholickou předvánoční a bilanční atmosféru.     

Myslím, že nadšení „hrajících“ učitelů, kteří se tentokrát střídali v jakémsi „jamovacím“ duchu, „přebilo“ hlasovou indispozici jednoho z nich, i naše drobné nepřesnosti ve hře :-). Hlasitý potlesk na závěr této hudební produkce, nenechal nikoho na pochybách, že divákům se tento hudební počin líbil (snad i celé Čapkovské čtení) a že si váží i toho, že jejich pedagogové dokáží jít příkladem, „vystavit se větru dešti“ a udělat něco neobvyklého. Myslím, že ačkoliv má mnoho škol v naší zemi nějaká umělecká vystoupení, troufám si tvrdit, že takto koncipovaný den, plný různorodých vystoupení nemá nikdo.

Rozcházeli jsme se ze tmy sálu do tmy ulic, protože bylo po 16 hodině, když letošní Čapkovské čtení skončilo. V některých očích žáků byli vidět i slzy a mnohde minimálně hluboké pohnutí. Pro takovéto chvíle to děláme, pro takové chvíle má smysl žít a znovu si v takových chvílích říkám, „nelámejme hůl“ nad současnou „mobilovou“ generací. Jsou chvíle, které stále dokáží pohnout srdcem i duší člověka, chvíle mystického spolubytí, na základě silného osobního prožitku.                     

Zvláštní poděkování je třeba vyjádřit žákům oboru cukrář, kteří se starali o chod naší „prvorepublikové kavárny“, po celou dobu Čapkovského čtení. Děkujeme. I přesto, že třináctka nebývá oblíbené číslo, tak se těšíme na příští 13. ročník.  

Text: PhDr. Jaroslav Palas