PARTNEŘI
Aktuality
TŘÍDNÍ SCHŮZKY
5.1.2021
Třídní schůzky proběhnou on-line prostřednictvím platformy Zoom pod vedením třídních učitelů, přihlašovací údaje pro jednotlivé třídy budou přístupny v systému EduPage. Termín: 14.1. 2021 - od 18,00 hod. (4.G – od 19,00).
ZMĚNA INFORMAČNÍHO SYSTÉMU
21.9.2020

Probíhá změna informačního systému. Nově od 28.9. bude škola používat informační systém Edupage. Veškeré informace o přechodu na nový systém byly zaslány prostřednictvím stávajícího systému skolaonline.cz. V případě jakýchkoliv dotazů se obracejte na pana Branda na brand@gbc-pcssou.cz nebo 734876483.

VOLITELNÉ PŘEDMĚTY 1.G, 2.G, 3.G
10.9.2020
Seznam 7 volitelných předmětů, z nichž si každý žák vybere 2 předměty, budou umístěny na nástěnce. Zapisování probíhá od pondělí 14.9.2020. První výuka začíná v lichém týdnu od pondělí 21.9.2020. Minimální počet pro otevření semináře je 5 žáků. Maximální počet žáků dle pořadí uvedeného na seznamech, u některých seminářů možnost 5 náhradních míst. Ve školním roce 2020/2021 škola připravila nabídku těchto předmětů: Tvůrčí psaní, Výtvarná praktika, Průvodcovství, Religionistika, Zážitková psychologie, Seminář z latiny a Žurnalistika.

 

 
 
 
Naše učiliště

 
 
Ověřená firma
Gymnázium bratří Čapků a První české soukromé střední odborné učiliště s.r.o. - idatabaze.czGymnázia - idatabaze.cz
 
 
Mapa webu

Výstava 12x1989

Vloženo: 23.1.2020 | Autor: Celko | Zobrazeno: 303x
Od prvních nápadů a impulsů na námět a koncepci výstavu až po její vernisáž uběhl takřka rok. Ne, že bychom po celou dobu žili pouze tímto tématem, ale již jsme ho měli pod kůží a průběžně jsme si říkali, kdo co sežene, jak by mohl vypadat tento objekt a jak onen. Inu, co bych vyprávěl, kdo navštívil naší výstavu, viděl sám i vystavenou plejádu pivních lístků a různých kusů papíru, které sloužily k průběžnému skicování.

Od letních prázdnin 2019 jsme se již začali konkrétněji domlouvat, co kdo zařídí a jak to logisticky zvládneme. V určitých chvílích jsme měli trochu pochybnosti, zda jsme si neukousli příliš velké sousto, ale po chvilce jsme vždy „černé“ myšlenky zaplašili a vzájemně se uklidňovali.

Koncem září jsme seznámili s naším plánem vedení školy a doufali v jeho schválení. Takováto věc není ve školství samozřejmosti. Jednak peníze nerostou na stromech a také logistická stránka věci, to jest vyblokování jedné učebny na dva týdny, jako výstavního sálu, není snadná záležitost. Ale dopadlo to dobře. Byli jsme podpořeni materiálně i duchovně. Snad v náš prospěch hovořila také dobře zvládnutá a rovněž ve školství neobvykle pojatá výstava z roku 2018, ke stému výročí vzniku Československa, kterou jsme ve stejné dvojici vymysleli i realizovali. Vědělo se, co od nás čekat.

Tato výstava měla být však ještě něčím „větším“. Především šlo o uměleckou výstavu na bázi historického konceptu. Záměr spočíval v tom, vybrat za každý měsíc roku 1989 jednu událost, která se odehrála u nás či ve světě, která by v sobě obsahovala konflikt. Konflikt různého typu, nejen politického, ale i ekologického, sportovního, kulturního, vojenského, apod.  Zároveň jsme rovnou přemýšleli, jak tuto událost vyjádřit umělecky, resp. umělecko-didakticky. Museli jsme se vžít do duší budoucích návštěvníků, ale zároveň jsme nechtěli být podbíziví. Nechci rozebírat jednotlivé objekty, je to věc nepřenosná popisem v textu, vše je již dnes, po ukončení výstavy, pouze na fotografiích a v myslích těch, kteří je viděli na vlastní oči.

Zároveň jsme chtěli do výstavy zapojit studenty a tak vzniklo 12 originálních textů, kdy studenti, po vlastním samostudiu příslušné události, dostali „volnou ruku“ na volbu literárního útvaru. Takže nám zde vznikly povídky, básně, reportáže, tiskové zprávy, apod.

Vše vycházelo z jakéhosi dojmu a interpretace mladého člověka, který se na události z doby před třiceti lety, dokáže podívat „novýma“ očima.

Předem jsme předpokládali, že na podzim, vzhledem k 30. výročí oněch všech události ve střední a východní Evropě, bude mediální prostor velmi nasycen informacemi a lidé by mohli být již trochu méně lační po výstavě se zdánlivě podobným námětem. Ale umělecké ztvárnění a věnování se jisté dialektice stavu klidu a konfliktu během celého roku 1989, jsme se přeci jen odlišili. 

Během podzimu byla také domyšlena a fyzicky vyrobena většina objektů. U některých bylo třeba naplánovat postup prací, sehnat specifický materiál, barvu, vymyslet spojení, celkovou kompozici. U některých objektů se ladily detaily a u některých jsme teprve přemýšlely o tom, co to bude. Měli jsme také obrovské štěstí, co se týče materiálu. Některé věci se nám podařilo získat zdarma a něco jsme také investovali z vlastních domácích zásob. Zkrátka platilo heslo: Vše pro dobro výstavy.

S blížícím se termínem otevření výstavy (vernisáže) se o výstavě také začalo více mluvit, a tlak na naši psychiku byl chtě nechtě vyšší a vyšší. Sami sobě jsme si nastavovali zrcadlo.

To vše se přitom navíc dělo při plném nasazení naší učitelské práce, věnování se našim rodinám, apod. Nejhorší byl samozřejmě víkend 6. – 8. prosince 2019, kdy jsme v pátek odpoledne po výuce začali vyklízením školních lavic z učebny a v neděli v noci, resp. v pondělí k ránu 9. 12. končili dolepování posledních detailů. Po několika hodinách nutného spánku, jsme již v pondělí ráno opět stáli ve škole. 

 

A nyní byl čas sklizně plodů naší práce. S hromádkou několikastránkových „pracovních listů“ jsme stáli připraveni na první návštěvníky. K tomu bych podotkl, že pracovních listů jsme celkem rozdali několik set. Takový byl počet návštěvníků naší výstavy. Ať se jednalo o soukromé osoby (veřejnost, přátelé), žáky různých škol, kteří přišli i s učitelem, nebo naše žáky, reakce byly podobné.

V prvních okamžicích bylo na každém vidět překvapení, že vchází ze světla do přítmí jakési místnosti, v níž by jen těžko poznával školní učebnu. Po několika vteřinách jistá orientace v rozmístění jednotlivých objektů a vyhodnocení všech lahůdek, které bude možnost vidět a poté již samostatné rozhodnutí, ke kterému „exponátu“ si to namíří nejdříve.  Vše bylo něčím zajímavé.

Z průběžných rozhovorů jsme se dozvídali, co se nejvíce líbí a nakonec se nedá říci, že by některé objekty vůbec nezaujaly. Některé byly vyloženě „hity“, o nichž nám někteří říkali, že již slyšeli a jdou se na ně podívat. Nemá sice příliš význam vysvětlovat něco, co má být  osobním prožitkem, ale vzhledem k tomu, že je již po výstavě, tak se o to pro jisté zachování vzpomínky pokusím.

Tak řekněme přední část opravdového trabantu skutečně symbolizovala Východní blok, resp. NDR, resp. měsíc říjen a „východoněmecké“ obyvatele, prchající přes „západoněmeckou“ ambasádu do NSR.  Trabant dostal nový kabát, byl natřen černě a bíle, aby ukazoval dvě poloviny světa možná i dobro a zlo a v jeho světlech byly umístěny dvě svíčky, reprezentující naději (do modra) a vzpomínku do žluta.

Pětimetrová proražená Berlínská zeď ve výši dospělé osoby, se zajímavou barevností v kombinaci opravdových cihel a s těmi oranžově posprejovanými takřka k nerozeznání ukazovala, co se stalo v měsíci listopadu.

Levitující šipky, mířící na hlavy manželů Ceausescuových, symbolizujících jejich popravu v prosinci.

Podsvícené a magické akvárium, které ukazovalo katastrofu tankeru EXXON VALDEZ z března.

Uměle vytvořený zkrvavený člověk z různých materiálů a zdravotnice, jako dvojice ze stadionu v Hillsborough z dubna.

Poražená pěticípá hvězda, pohřbená zašlapaná ve střepech a pod lahví vodky Stoličné v červeném písku Afgánistánu, ukazující, jak v únoru opouštěli sovětští vojáci s nepořízenou zemi, kde po devíti letech války prostor, kde neuspěli.  

Poněkud veselejší objekt byl zřejmě skutečný bojler, natřený narudo a symbolizující legendární projev na Červeném hrádku z července.

Září bylo vystiženo slavným hokejovým dvojzápasem ČSSR vs. Calgary Flames, jehož umožnění, jakoby naznačovalo, že se blíží lepší časy.

Květen, měsíc, kdy byl propuštěn Václav Havel, nám představoval objekt, který byl zkonstruován z opravdových mříží a naznačoval vytrvalost boje Václava Havla a podporu jeho manželky Olgy.

Leden k nám promluvil hned při vstupu do místnosti, tím že člověku zničehonic po tváří přejelo několik skutečných obušků – ano šlo o připomínku „pendrekového – Palachova týdne.

Obří drátěná socha se dvěma bílými igelitovými taškami, visící od stropu naproti obřímu namalovanému tanku, mířícímu na tuto osobu, každému okamžitě evokovala známé záběry června onoho roku z Pekingu.

Daleká cesta a hraniční sloup s tikajícími hodinami, které nemilosrdně odměřovaly pouhé tři hodiny, v rámci nichž byl umožněn přechod maďarsko – rakouských hranic v srpnu tzv. Šoproňský piknik, byl děsivým stresujícím symbolem doby.

Výstavu navštívilo mnoho lidí, včetně např. jednoho známého architekta, známého politologa vysokoškolských učitelů, apod. Potěšilo nás též, že o nás v deníku METRO vyšel článek, který přilákal ještě další návštěvníky. 

Ale nade vším ční známá pravda, že jednou vidět, je lepší než stokrát slyšet. Kdo neviděl, má možnost tuto výstavu bohužel spatřit již jen na fotografiích a videozáznamech které jsme pořídili. Tak ať žije umění, žije historie a žije lidský duch, který hranice lidských možností posouvá znovu a znovu o něco výše.

 Text:  PhDr. Jaroslav Palas